Umělecko-teoretické cvičení se Zdeňkou a Zuzkou

Zdeňka Řezbová (1981) a Zuzana Musilová (1981) studují v ateliérech environmentu a multimédií Fakulty výtvarného umění v Brně. Pro jejich první oficiální společný projekt ustoupila technologie a nová média do pozadí a zvítězila tak náplň environmentální tendence současného výtvarného umění. Výstupem studentek totiž nebylo ani tak umělecké dílo nebo jejich řada, jako spíše transformace určitého prostoru a události, které v něm iniciovaly. Jednalo o proměnu prostoru samotné galerie. Její podlahu a částečně i zdi polepily reklamními a propagačními tiskovinami, které nasbíraly v průběhu několika předchozích měsíců. Základem pokrývacích prací byly "mandaly" Zdeňky Řezbové, které již dříve vytvořila z většího počtu stejných plakátů a letáků. Tyto práce autorky rozmístily na různá místa galerie a od nich postupovaly s pokládáním dalších barvotisků, a sice dle logiky vyzařování paprsků slunce. Výsledkem byla na první pohled třeskutě barevná, impresionistická koláž, v níž bylo po prvním rozkoukání možné hledat jak výchozí mandaly, tak i vztahy mezi těmito mandalami, interakce mezi mandalami a dalšími plochami barvotiskového materiálu, jeho vlastní obsah apod. K tomuto objevování a s ním spojené možnosti malého nadhledu mohl divákům posloužit malý dřevěný mostek umístěný ve "zlatém řezu" galerie. Tento prvek byl samozřejmě citátem můstku z Monetova slavného obrazu. Autorky se ale pouze s tímto environmentem nespokojily. Hravě zhodnotily i vstupní prostor galerie: pokryly jej svátečním kobercem a pro návštěvníky výstavy připravily papuče. Podtrhly tak oddělenost sakrální galerie od profánního prostoru venku (fakticky ale od prostoru umělecké školy, v němž je galerie situována). Za jakýsi ironický aperitiv výstavy lze pokládat stojan s reklamními pohledy. Jím autorky poukazovaly k výchozímu zdroji vystaveného materiálu, kterým byla místa na periferii hospod, klubů a dalších zařízeních, v nichž promooddělení jednotlivých sekcí současného imagekapitalismu bojují o přízeň kolemjdoucích.

Galerie, která byla a většinou dosud je chápána jako hájemství prezentace jedinečných, přenosných a v důsledku toho i zpeněžitelných uměleckých děl, se Řezbové a Musilové stala nejprve prostorem soustředěné, řadu dní trvající proměny. Po konečné realizaci jejich představy sloužila navíc k uspořádání dvou happeningů. Ten první využil etablované součásti prezentace současného výtvarného umění - vernisáže spojené s úvodním slovem teoretika. Autorky si pro uskutečnění happeningu vybraly teoretika v českých a moravských luzích známého až protřelého, Jiřího Valocha. Pro příležitost úvodního slova jej umístily na strategickou pozici výstavního prostoru, na vrchol "Monetva" mostku. Samy autorky si sedly na vedlejší, nižší části mostku. Metaforicky řečeno se z vedlejší pozice lísaly k teoretikovým nohám. Jejich latentní vlezlost podtrhovalo lascivní oblečení a líčení, metaforizujcí submisivitu umělce ke společenské funkci a pozici hostesky či prostitutky. K tomu, že Řezbová s Musilovou dále teoretikovi věnovaly růži z papíru a na krk pověsily bizarní mistrovské dílo kýče, růžového plyšového psa, kterého Valoch neustálým poklepáváním nutil k vlezlému štěkotu, by už hledat metafory bylo asi obtížnější, i když kreativnější... Druhým happeningem, který autorky v galerii uspořádaly, byla akce s názvem Cvičíme se Zdeňkou a Zuzkou. Dnes již vysmívaný model televizní šou Cvičme v rytme s poťouchlostí implementovaly do prostoru na zcela jiném společensko-kulturním základě, než je televizní program. Počáteční nezájem diváků, charakteristický ostatně pro celou sféru současného výtvarného umění, vyřešily po svém. Vyvolaly je, zalezlé po prostorách školy, s pomocí mikrofonu a komba pokřikem: "Kde jste, vy kurvy líný!"

Jaroslav Balvín ml.

KEĎ NIE REVOLTA, TAK NADHĽAD

Výstavný projekt s názvom Možnost malého nadhledu na pôde galérie FaVU v Brne, kurátorovaný Jiřím Valochom, prináša zaujímavú spoluprácu dvoch študentiek reflektujúcich fenomén maľby cez súčasnú informačnú infláciu.

Kombináciou spirituálneho tendovania v tvorbe Zdeňky Řezbovej (ateliér enviroment) s filtráciou informačno-vizuálneho smogu, ktorým sa takmer už programovo zaoberá Zuzana Musilová ( ateliér multimédia ), vzniká pôsobivá inštalácia vypĺňajúca plochu podlahy farebnými letákmi, a simultánne vytvárajúca aj plochu pre ďalšie kódovania. Takýmto spôsobom u autoriek prebieha základné zadefinovanie kontrastu medzi duchovnou sférou mandál, ktoré sú týmito letákmi akoby náhodne vytvárané, a nezlúčiteľnosťou použitého média. Kontrapozícia mentálneho a materiálneho však tvorí len jeden z dôležitých momentov tejto inštalácie.

V inej rovine vystupuje otázka premostenia média maľby so súčasnou vizuálnou (anti)kultúrou, zahŕňajúcou billboardy, televízne reklamy, či samotné použité reklamné letáky. Tá nastáva zapojením alúzie na obraz Clauda Moneta - drevený mostík tvorí priestorovú dominantu inštalácie a farebné mandalolekná komunikujú s maliarskym gestom impresionistickej juxtapozície.

Aj keď autorky nepovažujú svoje dielo za kriticky zamerané, dalo by sa povedať, že použitím rovnakého arzenálu ako billboardové reklamy, ktoré si privlastňujú niektoré princípy konceptuálneho umenia, dosiahli antagonistické pôsobenie v podobe spätného vyprázdnenia nosičov informácii. Tie sú zbavené svojej funkcie a využité len v ich prvoplánovej pozícii nositeľov farebnej informácie. Tak ako v inštalácii Ivana Kafku je výstavný priestor zaplnený a zároveň prázdny, aj v tomto projekte dochádza k obdobnému vyprázdneniu. K formálnej a informačnej plnoprázdnote.

roman gajdoš