DOUBLE BLIND
18. března - 3. května 2009
vystavující:adéla BABANOVÁ, daniela BARÁČKOVÁ, kateřina FOJTÍKOVÁ, ivars GRAVLJES, jan NÁLEVKA, michal PANOCH, petra PĚTILETÁ, tereza SEVEROVÁ, jan ŠERÝCH, katarína UHLÍŘOVÁ, dušan ZÁHORANSKÝ
Double Blind je termín pro nezaujatý výzkum, který se ve svém průběhu snaží eliminovat přímý vliv lidského faktoru na konečný výsledek. Současně je název tohoto vizuálního experimentu také reminiscencí odkazující k videu konceptuální umělkyně Sophie Calle & Grega Sheparda - No Sex Last Night aka Double Blind (1992), Calle v tomto filmovém experimentu přehodnocuje významy subjektu / objektu, pravdy, fikce a herce jako ústřední postavy děje.
Všichni zúčastnění projektu Double Blind osobitě pracují s jazykem postprodukce. Zdánlivě neosobní forma sdělení tak může být i nástrojem k velmi individuálnímu vyjádření. Výsledná postprodukovaná sdělení jsou mnohdy součástí vlastní autofikce jednotlivých autorů. Teprve příchodem diváků dojde k promíchání pomyslných vizuálních pacientů a pomyslných vizuálních odborníků. Tento promíchaný tým se shlédnutím výstavy zúčastní experimentu, jehož metoda mu dala jméno a stala se názvem výstavy i doprovodné přednášky/diskuse. Nikdo ze zúčastněných zřejmě netuší, zda bude přijímat či vyrábět vizuální lék nebo vizuální placebo. Výsledek může mít tak jako tak léčivý efekt. Podstatou takzvaných Double Blind výzkumů je co největší pestrost pohlaví, věku a co nejrůznější míra informovanosti zúčastněných, v tomto konkrétním případě diváků. Důležitým faktorem je také jejich vědomý souhlas s experimentem, tedy aktivní účast. Klíčová slova projektu Double Blind by tedy měla být kód a postprodukce.
Výstavní projekt Double Blind nemá kurátora, zásahy teoretika stejně jako teoretické i praktické zásahy všech zúčastněných umělců lze nazvat postprodukcí jednotlivosti i celku
Umělci, jejichž pohyblivé i statické obrazy tvoří viditelnou součást experimentu, pracují s rozdílnou mírou vlastní projekce, užívají ale stejné nebo podobné mediální prostředky a postupy k navození fiktivního prostředí nebo stavu, který potom podnítí v divákovi důvěrně známou, kulturně, historicky nebo i sociálně ukotvenou situaci.